Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdBuch voněl senem, lD#étem a sBexem,
před svatým JenFem v kD#apličce smBek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrD#ostřední LhBoty,
cG#o kvůli sD#enu mFěl jen trampotBy,
kCmoníčkem VDmenci bGmývaly dD#ěvy,
vdD#mané, i s vBěnci, MCmarušky, FEvy,
dCmobýval tDměla jGmim tajným klD#íčem,
kD#maždá ho chtBěla, zmCmámená chtFíčem.
R:JBinak vonD#í sDmeno konGmím, jD#inak zamBilovanFým,
fBouká z polD#í, lDmáska bolGmí, nD#evěř snům slBibovanD#ýmF.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpBíval jsem schválně nD#a Vény pBočest,
jak origFinálně přD#ipravil Bo čest,
nCmebývá zvDmykem Gmo noci pD#rvé,
by chlD#map ztratil s křBikem pCmůl litru kFrvBe.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: